Sobotka | Mladějov | Troskovice |  Libošovice | Olešnice | Hrubá Skála |  Karlovice | Kacanovy | Ktová |  Vyskeř | Osek | Dobšín | Branžež | Kněžmost

Historie obce

Z dějin obce Libošovice


Libošovice jsou malá vesnice, která leží 3 km severozápadně od města Sobotky na silnici Sobotka – Turnov. Původně to bývala ves lidí libošových (z osobního jména Liboš – Luboš). O starší historii této obce se těžko shánějí doklady.

V Sedláčkových Hradech a zámcích se uvádí, že po své smrti Beneš z Vartenberka a ze Sobotky, (který asi stavěl hrad Kost a v roce 1349 se nazýval Benešem z Kosti) zanechal vdovu Elišku a syny Petra a Markvarta. oba bratři jsou od roku 1360 uváděni jako nedílní držitelé hradu kost a jako patronové kostelů v Sobotce, Oseku, Nepřívěci a Libošovicích. Takto to trvalo do roku 1371, kdy došlo mezi nimi k rozdělení panství. купить парфюмерию оптом

Dopátrati se něčeho bližšího o vzniku Libošovic nebylo ani historikům možné. Dosud není proveden archeologický průzkum. Uvádí se, že v obci stávala za domem čp. 55 tvrz a uvedené místo se dosud nazývá Na hrádku. Libošovice bývaly odedávna součástí kosteckého panství, ale nějaký čas v 15. stol. byly vladyckým sídlem. k roku 1438 se uvádí Mikuláš a k roku 1454 Jan z Libošovic. Na sklonku 15. století příslušely opět k hradu Kosti. K obci náležela i osada Malechovice.

Kostel

Kostel sv. Prokopa byl původně lokálií Kosti, ale již v roce 1384 byl farním. Po roce 1620 fara zanikla, do roku 1787 patřila osada k duchovní správě sobotecké a teprve v tomto roce byla obnovena lokálie. Roku 1861 byla opět povýšena na faru. Ke zdejší farní osadě patřily obce Libošovice, Dobšice, Podkost, Kost, Malá Lhota, Rytířova Lhota, Malechovice, Meziluží, Podsemín a Hůra. Kaple na Kosti byla zasvěcena sv. Anně. Celkový počet katolíků byl kolem roku 1900 celkem 1738, dále žilo ve farnosti 5 židů. V roce 1899 bylo tu 17 oddavek, narodilo se 52 dětí, z toho 27 mužského a 25 ženského pohlaví. Nejstarší muž čítal tehdy 89 a žena 88 roků.

Byla zde i škola, která v druhé polovině minulého století sídlila v budově bývalého starosty obce pana Bedřicha Jaroše. Ten v roce 1882 prodal obci pozemek, na kterém byla během několika měsíců od března do září postavena škola nákladem 18 000 zlatých. Otevřena byla 28. září 1882. Byla čtyřtřídní, řídícím učitelem byl Václav Luštický a působili tu další 3 učitelé a 1 učitelka. Později se na místě řídícího učitele vystřídali František Válek, Antonín Boch, Josef Bryksí, Bohumil Patka, Jaroslav Kosina, Josef Vodhánil a Josef Hlubuček. V roce 1900 bylo ve škole 108 žáků a 114 žákyň, celkem 222 dítek. Přiškolené obce byly: Libošovice, Malechovice, Podkost, Rytířova Lhota, Malá Lhota, Dobšice a Meziluží. Po sto letech v roce 1982 byla základní škola zrušena a celý objekt má k dispozici mateřská škola se zapsanými asi dvaceti dětmi.

V Libošovicích (včetně Malechovic, které byly součástí), žilo kolem roku 1900 asi 550 osob. V uvedené době zde působil Záloženský spolek pro okolí libošovické. Poblíž jsou pískovcové lomy, známé pod jménem Lažanské lomy.

Živnostníci kolem roku 1900:
V Libošovicích:
Jaroš Bedřich, Hanuš Václav a Mrázek František – hostinští
Mrázek František, horina Jan a Vošvrda – kramáři
Zahrádka Václav – řezník
Havlík Václav – sochař a kameník
Sedmidubský Jan – kameník
Jaroš Augustin a Šolc Josef – truhláři
Hortlík Jan – krejčí
Tyrychtr František – obuvník
Svoboda Václav – kovář
Šimon Jan – kolář

v Malechovicích:
Macoun Josef – hostinský (známá hospoda Na písku)

Roku 1882 byla vybudována silnice z Nepřívěce do Libošovic a v letech 1883 – 84 vystavěna silnice z Libošovic na Rytířovu Lhotu a v následujícím roce až k Pomníkům. Z další výstavby je známo, že před 2. světovou válkou byla vybudována silnice z Libošovic na hranice okresu Jičín a Turnov až na křižovatku u Pleskotského mlýna, kde navázala na skoro současně vybudované silniční spoje do Vyskře a na Hrubou Skálu přes Krčkovice v překrásných přírodních partiích. Komunikace to byly prašné a teprve v 60. letech 20. století byly opatřeny bezprašným povrchem. Se stavbou silnice na Pleskoty byla současně vysazena Lípa svobody uprostřed křižovatky silnice na zadním konci obce.

V roce 1925 se odtrhly od Libošovic Malechovice a osamostatnily se jako obec. Samostatný hasičský sbor vznikl v Malechovicích v prvých letech 2. světové války. K založení JZD v Libošovicích došlo v roce 1952, JZD tehdy mělo 72 členů. Od roku 1962 došlo ke sloučení všech JZD v okolí a to Libošovice, Malechovice, Nepřívěc, Vesec, Rytířova Lhota a Dobšice v jeden celek JZD Libošovice s celkovou výměrou 1001 ha zemědělské půdy a 211 členy. Od r. 1976 se zdejší JZD sloučilo s družstevníky Sobotky, Samšiny a Markvartic, tím vzniklo JZD Nástup Sobotka.

1. února 1958 byl v obecním domě čp. 83 zřízen poštovní úřad Libošovice.

Od poloviny 19. století Libošovice byly součástí okresu Jičín. Po druhé válce připadly v r. 1949 do okresu Mnichovo Hradiště, kraj Liberecký. V roce 1960 se opět staly částí okresu Jičín, kraj Východočeský. Libošovicko tvoří nejzápadnější výspu okresu Jičín a sousedí s okresy Mladá Boleslav a Semily.

Ve volbách v r. 1964 byla již ustavena středisková obec Libošovice vzniklá sloučením MNV Libošovice, Vesec, Nepřívěc, Malechovice, Rytířova Lhota a Dobšice. V roce 1976 se připojila i obec Podkost. Funkci starosty sloučené obce Libošovice od roku 1990 vykonává Josef Ječný, místostarostou je Jan Sedláček.

O historii hasičů v Libošovicích se dočítáme ze zachovalé knihy zápisů ze schůzí hasičského sboru vedené od roku 1893. Bohužel nedočteme se nic o ostatní činnosti v obci, protože obecní kronika, která, jak tvrdí pamětníci, byla vedena, se v padesátých letech nenávratně ztratila. Nutno poznamenat, že všechny okolní obce kroniku mají. V Libošovicích se ujal vedení pamětní knihy od roku 1957 řídící učitel zdejší školy Josef Vodhánil.

Je tedy úkolem budoucích odborníků, aby sepsali řádné dějiny obce, školy, fary, všech spolků, aby zaznamenali bohatý kulturní život občanů včetně zajímavých osudů místní knihovny, ochotnického divadla, Sokola aj., aby připomněli historii památek z našeho okolí, soch a pomníků (např. socha sv. Prokopa, pomník Jana Husa, Jana Bedřicha Nováka), aby zaznamenali slavné rodáky a jejich dílo (básník Dušan Pala) i významné návštěvníky obce a okolí, k nimž patřil třeba malíř Max Švabinský a univ. profesor Mirko Novák.

Věřme tedy, že se narodí historik typu prof. Josefa Pekaře, jehož Kniha o Kosti je stále nejkrásnější oslavou tohoto kraje, a že napíše její pokračování.

Novinky na
Úřední desce OÚ
Místní knihovna
Náhodný obrázek
foto - 19

zobrazení: 1479
známka: 2.00
Návštěvnost

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS. | Editace | Správa webu: Ing. Petr Hanzl